čtvrtek 3. února 2011

Pro všechny z AC Hustopeče

     Tohle je příspěvek, který se chystám psát už dlouho. A měla jsem ho napsat dřív. Je totiž pro moji největší fandovskou základnu - bratry a sestry ze sboru Apoštolské církve v Hustopečích. Ty tímto zdravím a děkuji za všechny ty hezké e-maily, které jsem za poslední dva týdny dostala. Taky chci poděkovat za všechnu podporu před odjezdem i za všechny modlitby.
     Ptáte se, jestli chodím někam do sboru. Ano. Pravidelně navštěvuji Fairfax Community Church, je to sbor, kam mě vzali Matt a Jana. Jsou to dobří známí Scotta Brookinse, ovšem nikdo se s ním neviděli! Ale podporují jeho práci v Africe.
     FCC je velký sbor, asi dva tisíce lidí, takže se v máločem podobá našemu :-). Bohoslužby jsou kratší a hudba je hlasitější :-) ale je taková, že se u ní dá zpívat, což oceňuji. Nejlepší součástí bohoslužeb, aspoň pro mě, je kázání. Káže pastor Rod. Jeho kázání jsou k věci, systematická. Tak mi to i vyhovuje. Jsou inspirující a bliblická. Důrazem série kázání bylo, jak se z konzumenta stát producentem. Proto byla prodchnutá výzvami k tomu, aby se lidé zapojili do služeb, které sbor má. Aby se také zapojili do dobrovolnických činností, které mají za úkol pomáhat lidem a ukazovat tak Kristovu lásku navenek.
     Sbor jako celek se rozhodl za rok 2011 přislíbit 50.000 hodin práce pro své okolí. Ať už je to pomoc při doučování dětí z problematických rodin, poradna pro náctileté matky, azylové centrum, ale i práce pro něco společného se spravedlností. A to prosím mimo služby ve sboru. Pastor Rod zmínil, že tady v okolí Washingtonu je čas cennější než peníze. Proto povzbuzuje členy, aby své hodiny odpracované při dobrovolnické práci evidovaly na stránkách sboru... Prý kdybychom se ptali, co udělali s penězmi, které byly vybrané na sbírkách, nespokojili bychom se s tím, že je to soukromá věc a že to není důležité vést v evidenci... Je to zajímavá myšlenka.
     Myslím na vás, zvlášť na zítřek, a je mi taky smunto spolu s vámi.   

Žádné komentáře:

Okomentovat