Něco jako jaro

     Zdravím z jarně laděného vysoce vzdušně vlhkého Fairfaxu. Konečně je venku občas slušné počasí, celkem teplo, občasné bouřky, jako včera, ale jinak příjemně. Tedy co se počasí týče téměř idální, jenže to bychom nemohli být v Americe, aby to nemělo někde nějaký háček. V tomto případě náš bytový komplex má nějak převrácené priority. Nebo spíš extrémně nastavené hodnoty. Mluvím o teplotních hodnotách. Psala jsem už někdy, že nemáme v bytě možnost regulovat teplotu? Prostě musíme zaplatit, co nám posílají... Dovedete si představit naše znechucení, když jsme i v největších mrazech musely větrat ven, a pak nám došel účet za topení... Teď přišlo jaro a venku je krásně nebo aspoň teplo, i když hodně pošmourno. Jenže u nás v bytě je jako v mrazáku. Ok. Jako v ledničce. S nástupem teplejšího počasí zapnuli totiž klimatizaci... Takže teď "topíme" tím, že otevíráme dveře na balkón a svetr svlékáme až když jdeme ven. Ti Římani jsou prostě blázni. Tedy ne Římani, Američani.
     Ale jiank se máme dobře. Koneckonců už máme po škole a dokonce i po práci. V pátek jsme byly s Jančou naposledy v CEPě, kde nám poděkovali za všechnu práci, kterou jsme odvedly a chválili naši pracovní etiku... ale tak si říkám, jaké jiné stážisty tam měli, když my jsme většinu času pracovaly na věcech do školy a kdoví, co ještě. Zvláště poté, co do kanceláře zavedli wi-fi, takže jsem si mohla brát svůj vlastní notebook.
     Pomalu začínáme prázdninový režim. Janča H. se odebrala do New Yorku, aby tak zahájila svoji dovolenou a já s Jančou S. jsme se včera vydaly do Philadelphie. Proč do Philadelphie? Netuším, byl to Janin nápad a já jsem se s tím svezla. Každopádně jsme se ráno vydaly na tříhodinovou jízdu autobusem americkou krajinou. Autobus zastavoval kromě Phily (jak tu všichni Philadelphii říkají) jen v Baltimore. A kromě baltimorského předměstí jsem neviděla moc domů, zato moře stromů. Kolem dálnice byla téměř nepřerušovaná zeleň mezi Baltimore a Philiy a žádné bilboardy!!! I když kdo ví, většinu cesty tam jsem prospala a i část cesty zpátky.
     Jestli se mám vyjádřit k tomu, jestli se mi Philadelphie líbila, tak ne. Vysoké domy a úzké ulice - tedy v porovnání s Washingtonem. Špinavější, omšelejší ulice i domy. Po hodinové procházce jsme dorazily k cíli - Independence Hall an Liberty Bell. Prostě jsme se šli podívat na místo, kde byla podepsána Deklarace nezávislosti (a mimochodem i americká ústava o desetiletí později).Philadelphia je památkami nabitá - přidejte archívy, kde uchovávají originální kopie deklarace nezávislosti a ústavy, Penn's landing - místo, kde prvně přistál pan Penn se skupinou spoluosadníků, kteří toužili po náboženské svobodě. Bylo by toho ještě o něco víc, ale my jsme neměly zas tolik času. Užijte si fotky, které jsem tam pořídila a mějte se zase dopříště fajn.

Pohled z nádraží na Philadephii, ráno. Vrcholky mrakodrapů se noří v mlze.

Stejný pohled, odpoledne. Vrcholky mrakodrapů už se v mlze nenoří.

Velký kolík na prádlo. Ani nevím, proč ho tam mají, pochybuju, že Philadelphia je místem, kde byly vynalezeny. Ale kdo ví.

Výstava u Zvonu svobody. Zvon svobody je téměř stejně významné poutní místo jako Independence Hall.

Zvon svobody se dříve jmenoval jinak, ale abolicionisté (bojovníci proti otroctví) překřtili na Zvon svobody. Je to pro Američany symbol a je asi jasné čeho tak.

Původně byl odlit v Anglii.

Později prasknul a navíc si z něj lovci suvenýrů odštíply pár kousků. Proto ho už město Philadelphia nepouští na cesty po Spojených státech (od roku 1915), ale celé Spojené státy jezdí za ním. Tedy nesmíme zapomenout na Japonce. Ti tam byli  taky.

Památník Irským osadníkům poblíž Pennova místa přistání.

Kolesový parník Philadelphia Belle.

 

A tohle je místo, kde se konal Kontinentální kongres a kde byla podepsána Deklarace nezávislosti.

Ano přátelé, tady seděl. Jestli se ptáte, jestli to byl Jára Cimraman, tak to netuším. Ale vím, že to byl George Washington jako předseda kongresu. A ta židle je původní. Má na sobě obrázek vycházejícího slunce - další symbolika důležitá pro Američany.