Ahojte všichni!
Omlouvám se za další delší prodlevu, nicméně jsem měla nesmírně nabitý týden a i ten předtím. Musela jsem odprezentovat ve dvou hodinách ze tří minulý týden, což naštěstí dopadlo dobře, stihla jsem všechno, načasování taky vyšlo docela slušně a navíc moje metafora (pokus vytvořit Sachrův dort) chutnala dobře, aspoň podle vyjádření jednoho spolužáka. Spolubydlící zase komentovala, že byl naprosto geniální. Ať už to znamená cokoliv, strávila jsem jeho výrobou půldne, zvláště protože jsem konečně zjistila, proč mi mamka vždycky říká, abych nenechala pod rozpouštěnou čokoládou vařit vodu. Vznikne z toho totiž taková čokoládová plastelína, která se nedá namazat. Tak jsem jí vší silou obmazala dort ze stran a šla nakoupit další čokoládu na polevu... Člověk se neustále učí. Jestli se ptáte, jestli jsem vyráběla i těsto, tak vězte, že za ty nervy mi to nestálo. Koupila jsem hotovou směs na čokoládový dort.
Pro všechny, kteří jsou netrpěliví dalších událostí a vyčtou mi, že se tu zabývám dortem, pak vězte, že to beru chronologicky a stejně asi nepokryji všechny události minulého týdně. Strávila jsem hodně času prací na závěrečné seminárce...
Ok. Asi chcete slyšet o Bin Ládinovi... já ani ne. Naštěstí jsem kolem sebe neviděla žádné radostné tančení, ani lidi před Bílým domem. Nehodlám to moc komentovat, jen asi řeknu, že je to určitý závěr jedné etapy. Ale nepochybuju o tom, že budou další takoví. Ale protože studuji obor, jaký studuji, naše čtvrteční hodina byla rozborem zpravodajství, které pomáhá operacím. Takže Bin Ládinovo dopadení bylo ideálním tématem...
Tak to bychom měli Ládina z krku... No a v úterý a ve středu jsem se zúčastnila konference, kterou pořádala CEPA (organizace, kde mám stáž). Měla jsem možnost potkat se s lidmi z české ambasády, vyslechnout si lidi, jejichž články jsem musela povinně číst do školy, což celé zkušenosti dodává jakýsi nádech nereálnosti. V úterý večer jsem byla pozvána na slavnostní večeři v rámci konference. Seděla jsem u stolu s dalšími třemi Čechy a Robertem (to je Čechoameričan, kolega z práce), když si k nám po předkrmu přisedl další džentlmen. Měl na klopě českou a americkou vlajku, tak jsem předpokládala, že je to další člověk z ambasády... :-) Z omylu jsem byla vyvedena až když mu Robert začal říkat "Mr. Ambassador." Pak jsem si uvědomila, že je to nový americký velvyslanec v ČR a musím taky dodat, že jsem byla překvapená. Je to velmi sympatický člověk a myslím, že své poslání bere velmi vážně. Má můj nesmírný obdiv, protože se pustil do učení češtiny... vždycky říkám, že bych se češtinu jako cizí jazyk nikdy učit nechtěla. Nosí s sebou tabulku s nejvýzněmnějšími historickými událostmi a skloňovací tabulky.
Nakonec aby můj výčet byl co nejúplnější, měla bych se zmínit, že jsme se taky viděli s vedoucím katedry a děkanem naší fakulty, kteří se účastnili prvního dne konference a navštívuku místní katedru DSS... přiznám se, že člověk měl takový nejistý pocit jako když rodiče kdysi dávno chodívali na rodičák. Ale dopadlo to dobře, protože nám zvedli náladu do posledních dvou týdnů školy.
A novinka ze čtvrtka, mí přátelé Matt a Jana mají chlapečka jménem Liam Matthew. Prostě se toho za ty dva týdny stalo skutečně hodně.
Žádné komentáře:
Okomentovat