Některé okamžiky skutečně stojí za to. Dneska jsem se ještě před prací vydala do oblasti Washingtnu, která se jmenuje Washington Mall. Kromě spousty muzeí, Washingtonova památníku (ta špičatá věc, co se často objevuje na mých fotkách), několika dalších památníků (Druhé světové války, FDR, Jefferson) se tam nachází tzv. Tidal basin (přeloženo asi jako Přílivová nádrž). Má za úkol chránit výše zmíněné památky před přílivovou vodou, je vybudovaná na řece Potomac (která protéká Washingtonem). Kolem ní jsou vysazeny doslova tisíce cherry trees (třešně, ale podle mě jsou to spíš sakury). Kdysi dávno je věnovalo Japonsko městu Washington, od té doby se poněkud rozrostly a každé jaro nabízí úžasnou podívanou, pořádá se tu Cherry Blossoms Festival... Takže jsem se rozhodla, že to musím vidět. Ne že bych nikdy neviděla kvetoucí třešně, ale vzhledem k tomu, že mi to zmiňoval každý druhý, koho jsem potkala, říkala jsem si, že je to součást kultury.
Ráno jsem vstávala do práce, ale ne zas tak brzy, protože mě bral jeden známý a požádala jsem, aby mi zastavil u Tidal basin. Bylo krásné slunečné, ač trochu chladné, ráno a doufám, že se mi na fotkách podařila aspoň částečně zachytit atmosféru. Nebylo tam liduprázdno, ale nebyly tam ani davy. Sportovci, kteří ráno chodí běhat, správci parku a hlavně všichni, kteří si přivstali (no, v devět ráno, jestli se tomu dá říct přispali), aby se podívali na tu nádheru. Najedou jsem si se svým mobilofoťáčkem připadala malinká, protože na každém kroku jsem potkávala (nejen Japonce) lidi s velkými foťáky a stativy, jak se snaží zachytit scenérii. Tak jsem pochopila, proč když jsem si fotila stromy a do záběru mi vlezl podivně oblečný černoch, říkal: "Ah, vy fotíte stromy... a já jsem si říkal, že došlo na mých pět minut slávy a dorazil Hollywood." Tak nějak jsem se taky cítila, když jsem se snažila vyhýbat záběrům.
Chtěla jsem si půjčit foťák od spolubydlících, ale jedna nemůže najít nabíjecí kabel a druhá už spala, takže jsem si říkala, že se budete muset spokojit s mými HTC Touch (můj mobil) fotkami. Taky jsem se pokusila zachytit přistávající letadla, i když na fotkách to nevypadá ani zpoloviny tak dobře, jako ve skutečnosti, kdy některá z nich jakoby visela ve vzduchu, obrovská a masívní monstra. Poblíž je totiž letiště.
Nakonec jsem se rozhodla, že fotky přidávat nebudu, protože vůbec nejsou pěkné, nevím, co se stalo, jestli to byl špinavý objektiv nebo co, ale nejsou ke zveřejnění. Ale když do vyhledávače zadáte cherry blossoms washington, vyhodí vám to na Google (obrázky) monožstí kvalitních snímků...
Můj největší obdiv mají dvě důchodkyně, které se ráno vypravili malovat. Jedna z nich měla obraz už dobře rozpracovaný a tu jsem zalitovala, že si nerozumím se štětcem a barvami, protože to prostě stálo za to. Stromy jsou obalené bílými květy, které sněží na trávu a do vody, voda se třpytí, protože slunce jasně svítí. Washingtonův památník se zrcadlí na hladině a veškeré problémy jakoby byly hodně daleko. Ale jenom jakoby, zvuk nízko letícího vrtulníku mi připomíná, že tady v tomto městě se stýkají veškeré problémy naší planety. Aspoň by se to mohlo zdát. A není to daleko, protože Bílý dům je odsud doslova jen co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky.
Ale dost už rozjímání, musím do práce. Pěšky. Kolik může být 1000 domovních čísel? Tak asi 3 km. Čekala jsem delší procházku, takže jsem dnes jako pravá Washingtoňanka, tenisky na nohou a lodičky v baťohu....
A mimochodem, vzhedem k tomu, že se demokraté a republikáni nemůžou dohodnout na rozpočtu pro tento rok, je možné, že festival bude zrušen... Jestli se nemýlím, federální vláda operuje na rozpočtovém provizoriu, takže je možné, že hlavní průmysl (rozuměj federální instituce) kolem Washingtnu 8. dubna zkolabuje... (nevím, jak hezky přeložit government shutdown - vláda zavře krám). Hrozí různé kalamity, jako že se zavřou muzea, policie přestane vybírat poplatky, parkování, zaměstnatnci různých ministerstev nebudou muset do práce...
Žádné komentáře:
Okomentovat