pátek 21. ledna 2011

Jak ten čas rychle letí a ještě něco k drtiči odpadků.

     Celkem se zděšením jsem otevřela dneska ráno blog a zjistila, že můj poslední příspěvek je z minulého pátku. Ten týden neuvěřitelně rychle utekl. Proto se omlouvám pravidelným čtenářům, že jsem je nechala tak dlouho čekat. Prý už se někteří ptají, co se mnou je. Tak mě tu máte znovu. Vzhledem k tomu, že bych si ráda udělala představu, kdo vlastně moje příspěvky čte, prosím každého, kdo přečetl tento příspěvek, aby mi do komentáře napsal křestní jméno a první dvě písmena příjmení...
     Drtič odpadků fungoval dva dny. Když jsem se rozhodla zničit zbytky banánu, který jsem si dala v podnělí k snídani, ozval se známý hlasitý zvuk motoru, nicméně se k němu přidal zvuk nesourodý, kdy mě napadlo, že je tam možná něco, co by tam být nemělo... ale to už drtič utichl a znovu se nenastartoval. Asi tolik. Po chvíli obcházení, zkoušení knoflíku reset a návrhu, že bychom ho mohly rozdělat, jsme se rozhodly, že nahlásíme problém v kanceláři komplexu a počkáme, co s tím udělají kompetentní osoby. Spolubydlící žádný nepravidelný zvuk nezanamenaly a já jsem si byla jistá, že jsem tam nehodila nic jiného než banánové slupky, tak jsem měla čisté svědomí.
      Zasmály jsme se, když mi došel e-mail od jednoho z čtenářů tohoto blogu, který nás varoval před tím, abychom zkoušely, kolik písku (zbytků popcornu) se dá nasypat do soukolí... Opravář Troy přišel následující den (protože v pondělí byl svátek) a drtič opravil. Můj z domova vycvičených sluch reagovat na nesourodé zvuky z mechanických motorů se nemýlil. V soukolí byl písek, tedy ne písek, ale plastový korálek. Jak se tam dostal, netušíme, pravděpodobně pozůstatek pro minulých nájemnících.

Žádné komentáře:

Okomentovat