čtvrtek 27. ledna 2011

Ať žije počasí

     Zdravím všechny čtenáře. Už chápu, proč všichni tolik nadělají, když hrozí sníh... protože když to skutečně přijde, tak to stojí za to. Včera jsem psala, že to vypadá na zavřenou školu. A taky že zavřená byla. To jsem ovšem netušila, že Janča H. prožije dobrodružný večer, když se po příjezdu metrem na Vienna Metro Station nedočkala navazujícího autobusu a tak se vydala do nejbližšího nákupního střediska, kde bylo teplo a internet a tak. Nakonec ji přátelský vedoucí dotyčného obchodu odvezl až domů, ale jak jsem viděla snímky z webkamer, silnice se skoro nehýbaly. Když si Anne ověřovala, jestli jsme v pořdáku a jestli máme elektřinu, tak jsme byly všechny v pořádku a elektřinu jsme měli. Mimo jiné sdělila, že Tom se snaží dostat z práce už od čtyř odpoledne (bylo asi půl desáté večer).  Jenže naše spokojenost, že elektřina funguje, netrvala dlouho.
     Elektřina vypadla kolem desáté večer. Pro nás to znamená žádná teplá voda, žádné topení, venku bylo sice kolem nuly, ale vzhledem k tomu, že dveře na balkon netěsní, není to žádná legrace... Ale přežily jsme. Elektřina ráno naskočila asi na dvě hodiny, a to jen částečně. Stihly jsme poslechonout rádio a zjistit, že desetitisíce lidí v našem okolí jsou bez proudu a že škola se ruší. Jana S. se vydala do knihovny, já jsem si řekla, že si dočtu kapitolu o prezidentu Rooseveltovi a jeho vztahu k tajné službě během 2. světové války a vydám se taky ven. Elektřina znovu vypadla....
     Abych to zkrátila, zase máme proud. Naběhl o půl sedmé večer. Přežily jsme, chtělo to jen teplejší ponožky a v některých případech termoprádlo... Ale stejně mě to vede k zamyšlení, co je tohle za vyspělou zemi (nebo její hlavní město), co je každoročně překvapené, že napadl sníh. A jestli se my smějeme, že u divadla jsou čtyři centimetry, ale ve skutečnosti nám ani půl metru nezabrání poslat děti do školy, tady stačí i hrozba sněhu, aby bylo volno. Asi je to kulturní věc a místní infrastrutkura.
     Když jsem dnes mluvila s manželkou jednoho spolužáka z Missouri, říkala, že u nich může sněžit jak chce, ale nic se neděje a lidé v tom umí chodit. Prý byla sama udivená, jak tu lidé jedou pomaloučku. Ale já se jim nedivím... nemají totiž zimní gumy. Nikdo.
     Už se příště nebudu smát, když nám zruší školu, protože hrozí, že bude padat sníh. Přiznám se, nechtěla bych zůstat viset někde v obchodě a rozhodně doufám, že nám znovu nevypnou proud.

Žádné komentáře:

Okomentovat